OTEVÍRACÍ DOBA

PO - NE    11:00 - 24:00

KONTAKT & REZERVACE

Loretánská 13, Praha 1

tel: +420 733 483 900

SLEDUJTE NÁS

o nás

o nás

menu

galerie

kontakt

Loretánská 13

Praha 1

NAVŠTIVTE NÁS TAKÉ

U ZAVĚŠENÝHO KAFE

Úvoz 6, Praha 1

historie

Restaurace U ZAVĚŠENÝHO KAFE se nachází v domě, od nepaměti zvaném “U TŘÍ SEKYREK”. Tento dům je opředen legendou, ze které jde hrůza. Píše se v ní:

Před dávnými lety žila v hluboké cestě pod Strahovem krásná dcera jednoho pána českého, který připustiti nechtěl, aby chudého handlíře milovala.

Milenci se však nadále scházeli a to i v zahradě jejího otce. Lásku však prováděli tak neopatrně, že brzy vypátráni byli. Jak úniku z pasti nebylo, chtěli své životy zachránit útěkem do podzemních chodeb. Leč ouha, zde byla vrata tak zaklíněna, že otevříti nešla. Žárlivý otec zde milence dohnal, a v zuřivosti nepříčetné úplnou zkázu vykonal. Tři sekyry na obrovitém handlíři dolámal, než hlavu na zem mu srazil, dceru svou pak rázem vejpůl roztrhnul. Ve stavu tom šíleném handlíře proklel, aby tak dlouho v hrobě pokoje nedošel, pokud jediná KRYSA po zemi běhati bude. Potud legenda. Místní obyvatelstvo jedním dechem dodává:

Od té doby obrovské, srstí a mechem porostlé tělo se zvířecí hlavou na krku, s pytlem přes rameno, těžce vzdychající, schází každé ráno z Hradčan do Úvozu. Nikdo z lidu hradčanského mu neřekne jinak než “KADEDE”. Prý se to ozývá vždy po půlnoci z podzemních hradních chodeb, když láká  KRYSY na své jedy.

Neuvěřitelná souhra náhod se odehrála krátce po otevření naší druhé  restaurace

U ZAVĚŠENÝHO KAFE - DIVADLO POKRAČUJE v Loretánské ulici č. 13. O tomto domě se zahradou, se vždy předpokládalo, že mohlo být místem onoho hrůzného činu. Při rekonstruci zahrady jsme našli vrata, za kterými po prudkých schodech dolů, objevena byla rozlehlá prostora.

Má se za to, že tato část sklepa se stala hrobem obou milenců. Pravděpodobnost, že vrah “uklidil” mrtvoly za vrata vedoucí do podzemních chodeb je víc než jistá.

Dle pátrání historiků opustil dotyčný český pán tento, hrůzným činem poskvrněný dům a postavil jiný v hluboké cestě pod Strahovem, kterému do znaku vtisknul TŘI SEKYRKY. To, že prokletý handlíř v “hrobě” klidu nikdy nedošel, je patrné z nalezených ostatků lidských částí těl,kosterních pozůstatků a velkého množství předmětů staletých i těch novodobějších. Téměř dokonale zachovaný registr potrestaných KRYS nám dokládá, že KADEDE byl, nebo radši řekněme je ,velice svědomitým a spravedlivým tvorem.

MvDr. Ing. Jiří Kadeřábek Csc., vedoucí krysolog pražského veterinálního ústavu (PVU) poznamenává: Lidově řečený KADEDE  se v lokalitě Hradčan pravděpodobně nevyskytuje už několik let. V poslední době nemáme žádné důkazy, které by dokládali jeho přítomnost. Domnívám se, že v tomto čase “čistí” v jiné lokalitě. Ale ve které, to opravdu nevím. Vrata do všech chodeb jsme našli otevřená. Další z členů týmu doktora Kadeřábka, Mgr. Evžen Kostroun dodává: Sledujeme výrazný nárust  KRYS v oblasti Hradčan, je to znepokojující, ovšem můžeme žít v naději, že to není na věky. 

A my dodáváme: Jednou se vrátí, vrátí se zas………………….

Svou každodenní procházku po Hradčanech obvykle končívám V hospodě U zavěšenýho kafe. Záměrně říkám hospoda, protože tu vládne ta příjemná prvorepubliková atmosféra a klid, a navíc slovo restaurace vůbec nemám

rád.Vyhledám své oblíbené místo v koutě, s výhledem na světlý vysoký dům, postavený někdy ve 30-tých letech, snad jediný dům na Hradčanech s výtahem.

Z mého rozjímání mě vyruší hostinská paní Pavlína, postarší, ale stále pěkná, vysoká a příjemná jako vždy. Přináší mi alpakový tácek s kávou. V tuto hodinu sedí v hospodě jen pár hostů, tak se ptám paní Pavlíny, co je nového. Vypráví o pravidelných hostech, ale i o náhodných kolemjdoucích,kteří cestou z Petřína zavítají a ve spěchu vypijí své pivo. Během vyprávění ukáže na počítadlo s ošoupanými dřevěnými koulemi a se smutkem v hlase zavzpomíná: „Víte kolik tady kdysi viselo zavěšených kafí pro přátele?" V té chvíli vchází otevřenými dveřmi pan Kuba. Jeho hlučný pozdrav se nese celou hospodou. Těžce usedá ke stolku blízko mne. Chodík Zavěšenýmu kafi tak dlouho, že si s paní Pavlínou tykají. Zaslechl její povzdech a tak ji pozval na malou slivovičku.Rád poslouchám vyprávění starousedlíků a tak otočím rundu a dáme si slivovičku všichni tři.

V pozdním slunečním odpolední vzpomíná pan Kuba na nejslavnějšího hosta. „Byl tu jen párkrát, ale kdo by do toho nenápadného, málomluvného muže řekl, že objevil teorii reletivity? To pan Edison, ten co vymyslel žárovku, to bylo něco jiného," mudruje pan Kuba...Vrazil do dveří jak velká voda, poručil si pívo,obcházel hosty a s každým si chtěl připít a popovídat, ale znáte ty místňáky,každej novej co se tady objeví, to má těžký, a ještě mluvil anglicky!"

Na zpáteční cestě z hospody jsem vzpomínal, kolikrát jsem byl svědkem takových vzpomínání na hosty Zavěšenýho kafe, kolikrát jsem slýchával o panu Werichovi, co si tu dával pivo a při odchodu zabručel,že to zavěšený kafe co zaplatil je fakt jenom pro básníka Holana, jinýmu aby ho nedávali. Těsně před Vánoci zemřel pan Ivan, místní fotograg,tichý a nenápadný,tak jak má fotograf být. Jeho sestra objednala u Zavěšenýho kafe rozloučení a pozvala všechny z okolí. Přinesla s sebou velkou krabici od bot, plnou momentek,které pan Ivan dělal v hospodě při náhodných setkáních. Jedna fotka za druhou plnila stůl.Pan Kuba vytáhl jednu z nich a s láskou se na ni zadíval.Byla na ni Milena Jesenská jak sedí u jednoho ze stolků, pokuřuje a píše do papírů co leží před ní. Na jiné fotografii poznávám architekta Plečnika, a paní Pavlína vypráví o šaramantním a usměvavém pánovi,který ji nikdy nezapoměl políbit ruku a přidat velké zpropitné. Kdosi vytáhl z hromádky fotku tří chlapíků. Byl na ni Egon Erwín Kisch,

Vlastík Brunner a Jaroslav Hašek.To začnou ti staří pamětníci jeden přes druhého vzpomínat, jaká to byla s touhle partičkou velká legrace, když dorazili k Zavěšenýmu kafi. Trojice začínala kolem oběda V Unionce, slavné kavárně, odpoledne táhli Prahou za svými kamarády anarchisty do hospod na Žižkově, a v podvečer zpátky přes Karlův most sem ke Kafi. Blíží se půlnoc, když se celá pohřební sešlost rozchází do svých domovů. Ulice jsou pokryty čerstvou sněhovou nadílkou, všude vládne ticho, a já vzpomínám na všechny ty krásné chvíle strávené v jedné pražské hospodě.

Ukázka z knihy spisovatele Hanuše Hradeckého

Vzpomínání na časy minulé

Vydal Čs.spisovatel v roce 1965